Einsteinova hádanka a záhada malého mozku

7. prosince 2010 v 16:41 | Kusička |  Moje ....
Obrázek hlavy s bílou lví hřívou, s ustupujícím egyptským čelem a asterixovským knírem se stal synonymem výjimečné inteligence. Slovo Einstein zcela samostatným, nejrůzněji používaným pojmem. Pan Einstein prý v mládí vymyslel hádanku, o které tvrdil, že ji zpaměti vyřeší pouze dvě procenta populace:
Je 5 domů v 5 rozdílných barvách. V každém domě žije osoba rozdílné národnosti. Každý pije svůj nápoj, kouří svoje cigarety a chová svá zvířata. Nikdo nepije, nekouří a nechová to co ostatní.
1. Angličan žije v červeném domě.
2. Švéd chová psy.
3. Dán pije čaj.
4. Zelený dům je nalevo od bílého.
5. Obyvatel zeleného domu pije kávu.
6. Ten, co kouří Pall Mall, chová ptáky.
7. Obyvatel žlutého domu kouří Dunhill.
8. Ten, co žije v prostředním domě pije mléko.
9. Nor žije v prvním domě.
10. Ten, co kouří Blend, žije vedle toho, co chová kočky.
11. Ten, co chová koně, žije vedle toho, co kouří Dunhill.
12. Ten, co kouří Blue Master, pije pivo.
13. Němec kouří Prince.
14. Nor žije vedle modrého domu.
15. Ten, co kouří Blend má souseda, který pije vodu.
Otázka zní: Kdo chová ryby?
Jestli ostatních 98% ji údajně nevyřeší vůbec nebo průměrně za hodinu s papírem či bez, v tom se interpretace rozchází. Řešení asi není tak výjimečně těžké, jak je presentováno (o svém řešení pod článkem). Výrok o dvou procentech možná platil ve své době. Od té doby došlo způsobem vzdělávání i nároky v pracovním a společenském životě k obrovskému nátlaku na kombinační a paměťovou stránku rozumových schopností. Otázkou je, jestli se přitom nezanedbaly nebo dokonce nepotlačily stránky ostatní, např. citová, která úzce souvisí se stránkou vztahovou, estetickou, kulturní a další. Z knih i filmových pláten je známé dilema "rozum a cit", kde obě složky jsou obvykle postaveny proti sobě, což svědčí o důsledcích neharmonického vývoje lidské osobnosti. Je to v zásadě schizofrenní stav, ve kterém žijeme a který je i psychology považován za normální. Normálně však tyto dvě složky harmonicky spolupracují ve správném poměru.AnxietybyasmineJean.jpg
Každý dnes ví, že rozvinuté kombinatorní schopnosti apod. nestačí k úspěšnému řešení jakéhokoliv problému. Musí být přítomny "nápad" a "cit pro věc". Slovo cit prožilo nesmírnou devalvaci a zúžení pojmu. Cit můžeme mít pro obchod, pro materiál, pro volbu slova, pro ovládání stroje, pro náboženské otázky, pro volbu barev a tónů, pro... cokoliv. Vždy jde o zjemnělé vnímání a volbu řešení, které není ovlivněné rozumovou konstrukcí, často proti ní, kdy jakýsi nálehavý rozumově neodůvodnitelný vnitřní hlas člověka nabádá: "Udělej to takhle ".
Slovo nápad  samo nejlépe vyjadřuje vlastní pojem. Být napaden. Člověk o něčem přemýšlí. Jednotlivé myšlenky běhají, skládají se, často marně, kombinací je bezpočet a tu dojde k náhlému osvícení, k impaktu z vnějšku. Hotové řešení se zjeví náhle před vnitřním zrakem. Říká se tomu také inspirace - vdechnutí (v-duch-nutí, spirare - dýchat, spiritus - duch) nebo invence (vejítí). Oba pojmy obrazně vyjadřují totéž.
Děj by se dal vyjádřit činností přístroje, kterýmžto náš mozek vlastně je. Přístroj má dvě hlavní části. Jednou je teleskopická anténa, která přijímá vlny různých frekvencí - informace z různých polí (éter) - oblastí. Informace jsou zde zatím v intuitivní nezpracované podobě. Zpracování přijatých informací provádí komputer (druhá část), který vše převede do nám viditelného spektra, což vnímáme jako v mysli zobrazené myšlenky a řešení, které se mohou dále zpracovat do textu. Odtud jsou pak vyslány signály ke strojům a nástrojům (tělo), které vše převedou v čin. Anténou je zadní (malý) mozek, komputerem hemisféry předního (velkého) mozku.
Kdo ale provádí vlastní výběr, volbu a rozhodnutí k provedení? Dělá to komputer sám? Nikoli, v normálním případě volbu provádí lidský duch či duše (vlastní já), která je jakoby kabelem připojená na zařízení antény a může celý strojový komplex (tělo) také opustit. V době propojení však prožívá vše, co se se strojem děje, což budí dojem jednoty a ztotožnění se s tělem jako s "já".
Dnešní stav je zcela jiný. Komputer zpracovává pouze informace ze senzorů stroje (oči,uši atd.) a z vlastní paměti nebo skrze senzory z pamětí druhých (knihy, média apod.). Komputer velmi zesílil ve své činnosti, postupně rozšířil své složky a dává přednost vlastním vyběhaným programům před signály z antény. Nepřijímá-li signály téměř vůbec (vnitřní hlas vyhasl), anténa časem zreziví (zadní mozek zakrněl), tím nastává i přerušení spojení s duší, s vlastním "já". Výsledkem je stádový, dokonale programovatelný člověk, materialista, který oblast svého prožívání nesmírně zúžil a který o svém zotročení neví.
Spolupracuje-li komputer s anténou více či méně slabě, projeví se to jako větší či slabší tušení. Tušení lze popsat jako matné vidění přes záclonu nebo slyšení přes šum. Záclony a šumy způsobují odmítavé postoje, předsudky, zažité vzorce myšlení, nízké emoce a sklony. Někteří lidé, většinou ženy, mají silnou a jemně laditelnou anténu, ale slabší některé části komputeru, takže řešení otázky, dopady problému nebo podstatu věci ihned intuitivně cítí, ale neumí to verbálně nebo graficky vyjádřit. Takové ženy jsou vhodným doplňkem k činorodým mužům se silným komputerem a slabší nebo hrubší anténou, což je ideální stav, neboť takto je to od přírody nastaveno. Jedna strana si cení druhou pro to, co jí právě chybí. V partnerství pak dochází k prolnutí duševních polí, k výměně informací, muž obvykle nevědomě provádí to, co žena přijme z éteru a společně mohou vytvořit něco dokonalého.
Každý člověk má tyto funkce ve zcela originálním poměru. Hlavně se liší v rozsahu a druhu polí - oblastí (témat), ze kterých je schopen přijímat. Takovým nízkým kmitočtem jsou např. pocity a nálady druhých lidí, které dokáže vycítit většina lidí. Někam přijdete a vnímáte, co tam visí ve vzduchu. Aniž byste viděli vlastní protagonisty, rozlišíte prostor, kde proběhla hádka, od prostoru, kde se lidé řechtali na plné kolo.
bosch.jpgJemnějším polem je např. svět myšlenkových forem, ve kterém se zrcadlí kulturní, světonázorové, vědecké, zábavní a další myšlenky. Prostě vše na co jen můžeme pomyslet. Tento svět se dnes podobá velikému babylonu zmatenosti, kde přesto je vše uspořádáno podle svého druhu a míry čistoty. Kvalita zdroje, ze kterého čerpáme informace závisí na čistotě touhy nebo přání, která je vyslaným signálem pro spojení s danou oblastí. Myšlenky, které v tomto poli sílí zvyšujícím se počtem těch, kteří danou myšlenku promýšlí, jsou pak snadněji dosažitelné i pro inspiraci ostatních nebo snadněji ovlivňují i ty, kteří o tuto myšlenku jinak nestojí. V této skutečnosti je zakotven princip módních vln a davových psychóz nebo i to, že zmíněnou Einsteinovu hádanku snadněji řeší více lidí nebo se snadněji učí cizí jazyk atd.. Postup už je prošlapán.myslenky1.JPG
Dalšími oblastmi jsou velejemná pole dosažitelná pomocí zjemnělého cítění pokorným a intenzivním úsilím. Ve výšinách těchto polí se nachází duchovní předobrazy a vzory pro to, co má být vynalezeno a vystavěno a to nejen pro vnější výstavbu, ale i pro rozkvět lidského nitra. Současné výtvory žel svědčí o tom, že se již odtud nečerpá, nýbrž právě o tom, že proces tvoření probíhá převážně jen vnitrokomputerovým způsobem.
Není jistě nezajímavé, že dnešní anonymní týmy se nedoberou převratných objevů, jako osobnosti minulých staletí (kromě zlepšování technické stránky věci). Chybí právě ono zcela osobní intuitivní pojetí a tématický rozsah stránek vlastní osobnosti. Dříve byl vědec kulturní bytostí, filosofem, často i umělcem, který usiloval o celostní chápání světa. (Newton, Pascal...)
Všechny tyto oblasti mají společnou kvalitu, a to, že k pochopení a tvořivému procesu v nich je potřeba obrazotvornosti ve spojení s intuicí - s cítěním. Pochopení každého pojmu dochází prožitím nějakého obrazu - vnějšího do mysli přeneseného a nebo vnitřního. Jako spisovatel v sobě vidí krajiny, postavy atd. a prožívá jejich vztahy, stejně tak fyzik vidí tělesa, částice atd. a také živě vnímá jejich poměry a vztahy. Tak se děje sochaři se zdánlivě neživým materiálem a předobrazem v něm uloženém nebo malíři či poetovi. Dobrý učitel mluví v živých obrazech. Pro psychologa pochopení života v nějakém obrazu (např. snu) je nutností. Knihy všech náboženství jsou líčením obrazů, které v sobě ukrývají tajemství života.
Z toho důvodu je nesmírně důležité rozlišovat druhy, lépe řečeno zdroje obrazů rojících se v mysli. Je nebetyčný rozdíl mezi obrazy fantazie a obrazy intuice. Fantazie je výsledkem práce pouze předního mozku - komputeru (slátaninou suchých myšlenek, které se snaží člověk dodatečně naplnit city, ale může aktivovat tělesné pocity a pudy). Obrazy vzniknuvší pod tlakem intuitivního cítění (zachycené anténou) jsou živé, mají spojení s realitou, chovají v sobě (často skrytou) zákonitost a přináší člověku důležité informace, které se později potvrdí jako správné. Nejmarkantněji to lze poznat např. při milisekundu trvajícím odhadu povahy druhého při prvním setkání nebo když dostaneme obraz osoby (takovou mentální oznámenku nebo varování) kráce před tím, než nám zavolá nebo nás navštíví. Rozdíly mezi těmito dvěma zdroji jsou zřejmé také ve všech druzích umění. Fantazie může oslnit pouze svým provedením. Pravé umění vyvolává emoce.
Intuitivním způsobem lze samozřejmě obdržet informace jakéhokoliv druhu. Záleží na schopnosti přijímat, jejíž prvním předpokladem je nepopírání této skutečnosti, což je nanejvýš logické. Myšlenka, že to neexistuje rovná se příkazu, který vyřadí nebo oslabí obvod spojující komputer a anténu. Zásadní význam má myšlenková čistota. Čím dokonaleji je zrcadlo vybroušené, tím může přijímat obrazy jasnější a z větší dálky (nejsou míněny pozemské rozměry). Jeden si nese zrcátko s vrstvou bláta, druhý Hubblův teleskop. Rozdíly jsou velké, ale bláto a nečistotu si může každý odklidit sám. Nikdo jiný to ani za něj udělat nemůže. Je to také jediná cesta, jak tuto schopnost oživit, k tomu nepomůže žádné okultní školení. To naopak může otevřít bránu k dalším nánosům myšlenkového odpadu, který člověku může způsobit vážné újmy.sen.jpgwall.jpg
Schopnost takto přijímat je nedocenitelná v tom, že si člověk může ušetřit mnohé bolesti a osobní katastrofy, neboť je nejdříve informován. Tímto způsobem dříve byli a dnes mohli být lidé varovány i před přírodními katastrofami, které nutně vývojem země nastávají. Tuto schopnost si díky nepředimenzování komputeru a neodpojení se od antény uchovali neporušeně jen zvířata.
bosch2.jpgUkazatelem dobré spolupráce mezi anténou a komputerem jsou jasné a informativní sny. V současné době zasahují do snů následkem nadměrné rozumové činnosti také obrazy z komputeru, čím vzniká "dvojí expozice" a tím těžko rozlišitelný zmatek, který je černou můrou psychoanalitiků. V normálním případě jsou sny duchovními prožitími. Duše se pohybuje v okolí, ve kterém by se pohybovala po smrti a které odpovídá jejímu současnému duševnímu stavu.jungredbookkreuz.jpg
Na závěr si představme pána, jak sedí u rádia a ladí stanice, přitom odpojil nebo nechal zrezivět anténu a teď viní vysílač, že nevysílá a když se tak děje dlouho, pochybuje o jeho existenci. Pán asi bude z pohledu zvenčí vypadat komicky a bude považován za hlupáka.  A takovými hlupáky jsme my lidé před okem Stvořitelovým.  Jednostranně jsme po tisíciletí pěstovali svůj mozek zaměřeni pouze na pozemské (na jeho získávání a poznávání) a nyní  z vlastní svobodné vůle poničeném a zvráceně vypěstovaném nástroji vyčítáme Bohu, že se nám nedává poznat nebo že nás postavil do světa jako kusé dílo. Toto nastavení dědíme s narozením jako dispozici, která je vlastně dědičným hříchem. Ale pouze jako dispozici. Záleží na každém jednotlivci samotném, zda spojení svým úsilím obnoví.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama